Ortorexie aneb posedlost zdravou stravou – 2. část

I zdravé stravování má své meze. Vyhýbat se tučným potravinám, konzervantům, éčkům, polotovarům či uměle hnojeným produktům je jistě zcela v pořádku, ale pokud se tento způsob života stane obsesí, je to problém. Ortorektiků, tedy lidí posedlých zdravou výživou, postupně přibývá.

Ortorexie je závažné onemocnění, věnovali jsme se mu už v první části článku.

Ortorektik řeší jen jídlo

Když se jídelníček zúží na minimum, nemocný ztrácí na tělesné hmotnosti a trpí podvýživou. Navíc musí na jídlo podobně jako při mentální anorexii velmi často myslet, trápí ho úzkosti a deprese, které vedou k pocitu osamění a ke skutečné izolaci. „Přemýšlí hlavně o tom, co si může a nemůže dát k jídlu a kde to sehnat. Postupně odpadá zájem o vše, co člověka dříve bavilo: koníčky, zájem o práci i o vztahy. Zní to možná absurdně, ale nabere to takové obrátky, že si takto zatížený člověk nemá s druhými lidmi co říct,” varuje Jan Kulhánek.

Podobně jako u ostatních závislostí člověk sám svůj problém nevidí. Mnohem dříve si ho všimne jeho okolí. Proto ani postižený nepřijde za psychologem sám. „Lidé za mnou chodí až s druhotnými problémy, které se na ortorexii a sociální vyloučení vážou: například s depresí. Ortorexie může paradoxně také vyústit v klasické psychogenní přejídání. „Nemocní jídlo natolik omezují a tak se drží, až jim to jednou za čas ujede a pak sní s nadsázkou řečeno všechna éčka ze supermarketu, zkrátka se doslova vrhnou na potraviny, které si dlouhodobě zakazují,” popisuje chování ortorektiků v mezních situacích Jan Kulhánek.

Až na JIP

V krajních stavech se člověk spíše než k psychologovi dostane na jednotku intenzivní péče, protože své tělo nedostatečnou výživou zcela zdevastuje a jeho organismus zkolabuje. „V takovém případě ho musejí lékaři nejdříve dát dohromady po fyzické stránce. Při psychoterapii se pak ortorektici postupně učí překonat strach z jídla, které jim dříve vůbec nevadilo,” uvádí zkušený terapeut. Součástí léčby by mělo být i nutriční poradenství, které pomůže člověku postupně upravit jídelníček tak, aby si ponechal své zásady zdravého stravování, ale aby mu takové zásady neškodily. Psychoterapie by také měla vést k tomu, aby pochopil, proč se závislost spustila. „Často se ukazuje, že se jedná o tzv. náhradní téma. Člověk se utíká k tomu zabývat se jídlem, ale ve skutečnosti ho trápí v hloubi duše něco jiného, nač nechce myslet,” uzavírá Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.