Ortorexie aneb posedlost zdravou stravou – 1. část

I zdravé stravování má své meze. Vyhýbat se tučným potravinám, konzervantům, éčkům, polotovarům či uměle hnojeným produktům je jistě zcela v pořádku, ale pokud se tento způsob života stane obsesí, je to problém. Ortorektiků, tedy lidí posedlých zdravou výživou, postupně přibývá.

Označení ortorexie (orthos = správný a orexie = chuť) použil pro označení fanatického zaujetí zdravou výživou poprvé americký lékař Steven Bratman ve své knize Health Food Junkies. „Sám založil komunitu lidí, kteří se zabývali zdravou výživou, ovšem časem zjistil, že přehnané zabývání se zdravým jídlem vede k extrémním změnám ve stravovacích návycích. Zjednodušeně řečeno – lidé se začnou vyhýbat jídlu, které jim předtím vůbec nevadilo, a začnou ho považovat doslova za jedovaté. Když doktor Bratman viděl, jak negativní důsledky počínání komunity na tělesné i psychické zdraví lidí má, komunitu sám rozpustil,” uvádí mě do tématu Jan Kulhánek, psycholog, který se dlouhodobě věnuje poruchám příjmu potravy.

V obyčejném obchodě si nevyberou

S lidmi, kteří posedlostí zdravým jídlem trpí, se ve své ordinaci na pražském Andělu setkává stále častěji. „Kolik lidí jí trpí, přesně nevíme. Víme ale, že častěji trpí ortorexií ženy, i když v menší míře, než je tomu u mentální anorexie či bulimie,” uvádí odborník, který přiznává, že najít hranici mezi zájmem, životním stylem a nemocí, která vážně ohrožuje zdravotní stav člověka a ze života mu dělá peklo, je někdy těžké. „Rozlišit, co je jen touha zdravě se stravovat a co už je posedlost zdravou stravou, je někdy skutečně obtížné. Na tom, že lidé chtějí jíst zdravěji, rozhodně nic špatného není. Výběr v obchodech je hodně široký. Pokud chtějí lidé investovat do dražších biovýrobků, je to jejich osobní věc,” říká Jan Kulhánek a dodává: „Posedlost podle mě začíná až tehdy, když vejdete do běžného obchodu, potřebujete si nakoupit jídlo a nevyberete si. Když nedokážete nebo nejste schopní slevit ze svých zásad, abyste se najedli, jde už o extrémně přehnanou orientaci na zdravou výživu.”

Náročná na čas i peníze

Porucha se rozvíjí postupně. Může začít třeba odmítáním potravin s takzvanými éčky nebo potravin geneticky modifikovaných. „V takovém případně lidé pečlivě studují informace o výrobku a jídlo podrobují stále většímu zkoumání. Následně se rozhodnou, že budou kupovat pouze biovýrobky. Zpočátku jim stačí kupovat je v jakémkoliv obchodě, dokonce i v hypermarketu. Postupem času přestanou věřit i těmto produktům a vyhlídnou si třeba jen jednu prověřenou biofarmu. Jenže tím se velmi zúží výběr toho, co mohou jíst. Navíc je to stojí hodně úsilí. Někteří najedou kvůli požadované kvalitě potravin i stovky kilometrů měsíčně,” vypráví Jan Kulhánek. Do tuhého jde v okamžiku, kdy lidé přestanou věřit i této speciální biofarmě. „To už podle mého mínění překračuje mez zdravého odstupu a uvažování. Je totiž jasné, že ostatní potraviny jsou těmito lidmi vnímány jako jedy. Tedy jako něco, po čem se člověk otráví nebo přinejmenším vážně onemocní. Můžeme vést debatu o tom, jak moc jsou konvenční potraviny zdravé nebo nezdravé, ale jedy to rozhodně nejsou,” říká zkušený odborník, podle kterého je posledním krokem ortorektiků to, že si nechávají například posílat špenát z Austrálie letecky a nic jiného už jíst pořádně nemůžou.